Do funkce předsedy FK Tatran Prachatice vás někdo navrtal, nebo jste se po ukončení hráčské kariéry toužil stát bafuňářem?

Nikdo mě do toho nenavrtal. On to nikdo dělat nechtěl. Je to přirozeně určitá zodpovědnost a čas navíc. Pojem bafuňaření nesnáším, protože nevystihuje, co se děje v malých oddílech. Možná někde ve vysokém fotbalu, což nemůžu posoudit. Minulé vedení avizovalo, že skončí, ale neměli vybrané žádné nástupce. Ani mně se do toho nechtělo, ale riskovali bychom, že klub nebude moct čerpat dotace, že se zastaví jeho fungování a cash-flow, tak jsme dali dohromady tým lidí, ze kterého vzniklo nové představenstvo. Docela jsme si sedli, známe se, dá se říci, že jsme kamarádi, a domluvili jsme se, že do toho společně půjdeme.

Jaké máte jako předseda povinnosti, privilegia a možnosti ovlivňovat chod klubu?

Myslím si, že ovlivňování souvisí právě s bafuňařením a o něm vůbec na této úrovni nemůže být řeč. Privilegia víceméně žádná nemám. A obnáší to, že řešíte pro oddíl úplně všechno. Anebo to dělám špatně, a proto řeším všechno … Zásadní je ekonomika, abychom získali potřebné finance, jednání s partnery, se sponzory. Jednou měsíčně máme trenérské schůze. Autobusovou dopravu, rozpisy utkání a další administrativu zajišťuje sekretářka. Pokud bych mohl svoji funkci k něčemu přirovnat, tak ke střednímu managementu v nějaké firmě, akorát přenesený do sportovního oddílu. Nic víc, nic míň. Co se týče organizační struktury klubu, místopředsedou, mojí pravou rukou, je Jiří Váňa. V sedmičlenném představenstvu jsou kromě nás dvou Josef Hopfinger, Jiří Pravda, Jiří Pěsta, Vladislav Klabouch a Pavel Hodina. Každá kategorie má své trenéry, vedoucího týmu a máme nově i hlavního trenéra pro přípravku, pro žáky a pro dorost.

Jak si stojíte ekonomicky, abyste zajistili chod klubu pro všechny kategorie?

Příjmových položek je pár. Dotace města, dotace kraje, dotace z Národní sportovní agentury, vybíráme členské příspěvky od každého hráče. Zhruba pětinu rozpočtu jsme schopni pokrýt ve spolupráci s našimi partnery čili sponzorským sponzorskými dary. Všem děkuji za finanční i materiální podporu, bez které by to opravdu nešlo. Rozpočet klubu je přibližně dva a půl milionu korun za rok, začíná být velmi složité ho pokrýt. I proto plánujeme vyvolat jednání třeba i s městem, jelikož otázka financování tak vysokého rozpočtu začíná být velmi na hraně. Za minulý rok byl rozpočet ještě vyrovnaný, ale nároky se zvyšují. Samozřejmě bychom rádi přispěli třeba trenérům za jejich práci s dětmi, ale musí tomu předcházet, že se navýší příjmy oddílu.

Kolik týmů působí pod FK Tatran?

V současnosti máme deset kategorií – A tým mužů, B tým mužů, tým žen a pak dorost, žáky, přípravky a minipřípravky. Trenérsky jsou relativně zaštítěné, ale obecně je o trenéry nouze a ti dobří se přirozeně neodmítají. Trénování souvisí i s finanční stránkou. Mluvili jsme o tom při rozpočtu, je to zkrátka boj. Trenéři by si peníze zasloužili, ale opakuji: Nejsme firma, která by generovala peníze. Musíme je nejprve někde sehnat a až následně je můžeme dát trenérům. Co se týče počtu dětí, těch ubývá. Můžou si vybrat z mnoha sportů, už to není jenom o fotbale, jako když jsem byl v přípravce já.

Co spolupráce s ostatními kluby v okrese? Láká Tatran mladé hráče z okolních vesnic a je na druhé straně zájem o odchovance z Prachaticka třeba v českobudějovickém Dynamu?

Spolupráce s okolními oddíly patří k cílům mého předsednictví. S Jirkou Váňou jsme se rozhodli vybudovat jakousi akademii Tatranu Prachatice. Teď se bavím o mládežnických kategoriích a musím říct, že vztahy s okolními oddíly byly pokřivené. Nechci to rozpitvávat. Ani přesně nevím, proč to tak bylo, existují zde zkrátka historicky nějaké křivdy. Myslím si, že za necelé dva roky se nám obnova vzájemných vztahů relativně podařila. Jsme na dobré cestě, snažíme se spolupracovat s okresními oddíly, nabídnout jim například zázemí, trenérské know how, aby děti, které přerostou jejich možnosti, mohly jít k nám. Některé oddíly to chápou, některé méně. Je to běh na dlouhou trať, ale podle mě je to z dlouhodobé a udržitelné perspektivy jediná správná cesta. Ze stejné logiky vychází i spolupráce od nás výš, takže nadále spolupracujeme s akademií Dynama České Budějovice, jmenovitě s Rosťou Helštýnem. Tam je to zejména na bázi přípravek – kategorií U 9 a U 11. Jedná se o trenérské semináře, turnaje, výměnné pobyty … Snažíme se i od nich učit a přenést znalosti, zkušenosti a hodnoty do akademie, kterou budujeme my. Stejně jako talentované dítě v nějakém okamžiku přeroste okresní oddíl, pak ty nejlepší přerostou v nějakém okamžiku i náš oddíl a je hloupost bránit jim ve vývoji. Velmi šikovnou holčinu máme mezi žáky Dynama, máme hráče v Písku, udržujeme vztahy třeba i s Viktorií Plzeň. Takhle si myslím, že to má být a nikde není psáno, že se pak v nějaké životní fázi ti hráči nemohou do Prachatic vrátit a oplatit to mateřskému oddílu. Kupříkladu Jirka Pravda, který má za sebou velmi úspěšnou hráčskou kariéru v České republice i v zahraničí, se vrátil zpět do Tatranu. Dneska tady trénuje mladší přípravku a i ve svém věku je stále základním stavebním kamenem A týmu. Jdeme si za touhle vizí, i když bude ještě chvíli trvat, než se podaří ji naplnit. Děkuji celému realizačnímu týmu a trenérům za jejich práci. Vážím si toho. Doufejme, že nám to vydrží.